Lomnický štít 2634 m. n. m.

Dnes jsme se vydali na druhý nejvyšší vrchol Vysokých Tater – na Lomnický štít. Nejjednodušší cesta, jak se dostat na vrchol by bylo využít lanovku. Ale to bychom neukojili svoji vášeň pro hory. A tak bereme lano, mačky, sedák a přilbu a vyrážíme za dobrodružstvím. Ze Skalnatého plesa vyrážíme okolo pasoucí​ho se stád​a​ kamzíku. Počasí nám dnes zatím nepřeje, prší a od Lomnického sedla sněží.

Po rychlé poradě rozhodneme, že vyrazíme a jak se do hodiny počasí neumoudří, tak se kvůli bezpečnosti vrátíme zpět.  Tak též kvůli bezpečnosti měníme trasu a vydáváme se přes Lomnické sedlo hřbetem pod centrální žlab a zpět Emericyho nářkem.

Asi po hodině nás bůh hor vyslechne, sice jsme pořádně promrznutí, ale nám dopřeje nádherný výstup už bez dalšího sněhu a deště a my si výstup užíváme. Mraky se dají na ústup a nám se vyskytují nádherné výhledy. Je to skvělý pocit dotýkat se skal a splynout s přírodou.

Na vrcholu si můžeme vychutnávat krásné výhledy do sytosti, zatímco lidé, kteří dorazili lanovkou, musí dodržet krátký časový limit.

Po zahřátí čajem se vydáme zpět. Opět jsme se potkali zdatná parta a tak cesta ubíhá bez problémů.

Padá tma a my příjemně unaveni jedeme na vydatnou večeři.

Večer si užil každý po svém, někteří v sauně, kde si dopřáli relaxaci a někteří se zasmáli na dobré české komedii.

Na druhý den jsme se vydali s naším průvodcem navštívit divoké jeskyně ve volné přírodě. Jeskyně byli krásné, tajuplné a záhadné. Objevili jsme také kosti zvířat. Připadalo mi, že jsme hrdinové z nějaké dobrodružné knihy. Z této pohádky jsme museli však zpět do reality, kam se nám vůbec nechtělo.