Vysoká ve Vysokých Tatrách

 

Je 5:13 a my vycházíme z parkoviště na túru. Chvíli uvažuji, co tady dělám a zda by nebylo lepší zůstat v posteli. Krásné vyhlídky na Tatry mi však odpoví, že tady jsem správně. Po necelé hodině chůze, docházíme na chatu u Popradského plesa. Standa navrhuje kávu a my to s radostí přijímáme, protože víme, že teď si dáme pořádně do těla.

Túra vedla pohádkovou krajinou, rostoucí květiny vedle sněhu nás nenechali chladnými. Také my jsme upoutali pozornost kamzíku a svišťů, ale abychom je nerušili, potichu jsme pokračovali na Vysokou.

Chvíli jsme si připadali, jako v nějaké počítačové hře, kdy bylo zapotřebí přeskákat velké balvany. Shodli jsme se, že jsme při skákání úplně vypli a mysleli jen na to, kde skočíme.

Bohužel oblaka nám bránili v čistém výhledu a my se domluvili, těšně před vrcholem, že půjdeme zpět. Vrcholu jsme sice nedosáhli, ale nesli jsme si pěkné zážitky z túry.

V nízkých polohách se opět objevovalo sluníčko a my jsme toho využili a lehli jsme si na trávu a čerpali energii z tohoto místa.

U Popradského plesa jsme se posílili obědem a poté jsme vyrazili k autu.

Standa nám udělal překvapení a zavezl nás k chatě, kde bydlel pan Rybánský. Chata měla své kouzlo, přesně, tak jak na mě působila v dokumentárním filmu: „Teorie štěstí podle Rybánského“.

Po zhlédnutí chaty a našeho vyprávění o čem film je, se turisté shodli, že film musí dnes večer vidět.

 

Neděle

Dnes jsme měli namířeno na dobrodružnou túru do Nízkých Tater, kde jsme objevovali jeskyňky a skalní útvary. Standa nám, cestou povykládal o této lokalitě a jeskyních. Byli jsme nadšeni z jeskyně zaplavenou pískem a podzemním potokem. Byli jsme přímo učarování touto přírodní krásou.

Po obědě se plných nových zážitků vydáváme zpět do našich domovů.